Jimík  nakryl  naši  Jessinku  

Krytí proběhlo  přirozenou cestou na naší zahradě, a ikdyž to pro Jima bylo poprvé, postavil se k tomu jako chlap a udělal tím svojí paničce obrovskou radost. Velké díky posílám sousedovi Pepovi, za pomoc a psychickou podporu, synovi Honzíkovi za bleskové přinesení fotoaparátu a příteli na telefonu Milušce Blahákové z  ch.s. Astral Sky........ Teď už budeme jen netrpělivě  čekat na ultrazvukové vyšetření, které nám snad potvrdí Jessinčinu březost.

Sobotní den jsme strávili s  Jimem, Cannýskem  a jeho paničkou Monikou na Lesních zkouškách pořádaných KCHLS  ve Vsetíně - Hošťálková.  Přestože se nakonec Monika na startovní listinu nedostala a já se rozhodla Jima na tyto zkoušky nehlásit, zůstali jsme pár hodin v nádherném prostředí Hostýnsko - vsetínské hornatiny,  nejvíce  nás uchvátily rozlehlé louky - přímo stvořené na nácvik vlečky a dohledávky. Brno je obklopené většinou obdělávanými poli, a tak  nás i naše pejsky místní příroda doslova dostala.

Cestou domů jsme se zastavili ve Švábenicích na rybníku, kluci se vykoupali, vyváleli v trávě a pořádně proběhli. 

 Dámská jízda s dvěma psími gentlemany byla super !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

zleva  Jessinka, Jim a Cannýsek

Přestože počasí nepřálo,  vydali jsme se s Monikou a Cannýskem na procházku do lesů na Klajdovce.  Vytáhli jsme z mrazáku bažucha a vyzkoušeli marking a dohledávku pernaté. Byly jsme zvědavé  jak to pejskům po zimním gaučovém povalování půjde.  I v nepříjemně mokrém sněhu kluci i Jessinka pracovali moc pěkně a s chutí, tak doufám, že jim to vydrží a budeme moci vyrazit na nějakou loveckou zkoušku.

.....  další fotky .........

........  další  fotky .......

14 dní uteklo jako voda a přišla naše další návštěva v Domově Ludmila. Jessinka stále nehárá, a tak šla zase se mnou a s Jimánkem. Dnes jsme navštívili i klientky upoutané na lůžku, pro Jima to byla premiéra, kterou zvládl na 1 . Jessinka byla bez práce, Jimík si vzal tento pokoj na starosti, vydržel vyskočený na lůžku dlouhou dobu, nechal se škádlit schovaným piškotem a za odměnu babičky olízal. Měla jsem z kluka obrovskou radost, pracuje každou návštěvu lépe a lépe a myslím, že z něj bude jednou opravdu profík. Je to kliďas, který má větší trpělivost než temperamentní Jessinka.

O to víc mě mrzí jeho víkendové představení na výstavě v Brně, kde se nechtěl nechat prohlédnout od rozhodčích a vysloužil si známku D. Dostali jsme krásný exteriérový posudek, ale bohužel neochota se nechat prohlédnout nám známku snížila. Nikdy mu žádný rozhodčí neublížil a v minulém roce se nám na výstavách opravdu dařilo. Mimo kruh se na výstavišti pohyboval suveréně, kamáradil s každou fenečkou a nechal se od kolemjdoucích hladit a krmit. Připomíná mi trémistu při zkouškách, který, ač všechno ví a umí, nakonec propadne. Jimík je zvyklý chodit i po ulici většinou bez vodítka, absolutně nereaguje na střelbu a ohňostroje, neznámé návštěvy vítá a nosí jim plyšáky. Proto mi jeho nejistota na zkouškách a výstavách není jasná. Já stále věřím, že to nějak překoná a ukáže jaký je pan pes.

 Jessinka se rozhodla, že nás bude všechny napínat a hárání stále odkládá, tak jsem vzala včera do Domova Ludmila oba své hafany. Pro ošetřovatelky i místního kocoura to byl velký zážitek. Kocour nestačil utéct, seděl na poličce, byl celý naježený a vydával varovné signály. Jim i Jessinka si ho očuchali a v klidu odešli navštívit své oblíbené babičky, možná měli trošku strach, protože kocour vypadal spíš jako naštvaný dikobraz.

Některé klientky jsme vyrušily z odpoledního klidu, ale i tak byly moc rády, že jsme za nimi po 14 dnech zase přišli a rychle vstávaly, aby si mohly pejsky pohladit a pomazlit se. Obzvlášť ty, které doma nějaké zvíře měly, jsou vždycky strašně rády, že se můžou s chlupáči pomazlit, protože jim kontakt se zvířaty chybí. Jim i Jessinka už ví, že musí za babičkama vyskočit pěkně na postel, aby si je mohly pohladit. Většinou už nemusím hafany moc pobízet, stačí když uvidí místo a šup jsou tam.Nezapoměli jsme ani na naši oblíbenou paní z horního patra, která je velká milovnice pejsků a má z naší společnosti vždy neskrývanou radost.

A TO JE PRO MĚ, JIMA i JESSINKU TA NEJVĚTŠÍ ODMĚNA.

Na dnešní canisterapii jsem se rozhodla vyrazit s Jimem. Jessinka se sice ještě nerozhárala, ale zdá se, že to nebude dlouho trvat, a tak ji holku nechám odpočívat. Jimík se mnou chodil odmalička na canisterapii k postiženým dětem, které měl moc rád, nebál se chodit vedle invalidního vozíčku, nechal se od dětí rozmazlovat a hladit. Dnes to v Domově pro seniory zvládl taky na jedničku, ikdyž první setkání s paní ředitelkou bylo trošku nesmělé. V pokojích pracoval velmi přirozeně, nechal se krmit, hladit, za některými dámami vyskočil předními tlapkami na postel a dával na povel (někdy i bez povelu) PAC, což mu jde asi ze všeho na světě nejlíp (doma mu říkáme Tlapkař). Všem klientům i pracovníkům domova se Jim moc líbil, někteří ho hodnotili jako profesionální rozhodčí, chválili tmavý čumáček, tmavé oko a nádhernou srst. Děkujeme všem v Domově za pozvání a těšíme se na další návštěvu.